Extrémně rychlý přechod prezenční výuky na distanční vzdělávání
Základem distančního vzdělávání je samostatné studium učebních materiálů podle předepsaného časového harmonogramu. O jeho úspěšnosti však ve velké míře rozhoduje studijní disciplína. Je proto vhodnější pro starší studenty. V současnosti kvůli probíhající koronakrizi je ale jedinou možností, jak zajistit vzdělávání i menších dětí. V článku si proto řekneme pár užitečných informací o této formě vzdělávání.
Princip distančního studia
Základem distančního studia je používání internetu. Jeho používání ve vzdělávání má množství výhod, hlavně v souvislosti s komunikací na dálku v reálném čase. Forma přitom může být různá. Nejčastěji jde o komunikaci prostřednictvím textových zpráv, videí nebo live přenosu.
Díky tomu je studentům umožněné používat obrovské množství studijních materiálů. Velkou většinu z nich má student k dispozici online. Kromě klasických textů a obrázků je tu i možnost používání videozáznamů a multimediálních interaktivních aplikací. Nejznámější z nich jsou například různé simulace, virtuální laboratoře, vědomostní hry nebo online testy.
Distanční studium na střední a vysoké škole tak umožňuje kvalitou srovnatelný učební proces, jakým je prezenční studium. Vyžaduje si ale mnohem víc sebedisciplíny a zodpovědného přístupu ke studiu.
Věděli jste, že…
… začátky distančního vzdělávání sahají do 19. století? První zmínka se dá najít z roku 1892. V současnosti má z evropských zemí nejrozvinutější systém distančního studia Finsko. Je to pravděpodobně z důvodu nízké hustoty obyvatelstva.
Předpoklady pro zvládnutí
Dalším důležitým znakem tohoto typu vzdělávání je samostatnost. Student má od vzdělávací instituce všechny potřebné materiály pro studium. Často i nad rámec v porovnání s prezenčním vzděláváním. Už žádné chození do knihoven nebo prodejen skript. Pro mnohé je právě tato skutečnost tou největší výhodou. Jde o úsporu času a v konečném důsledku i financí.
Hlavním jádrem a nástrojem řízení v učebním procesu distančního studia je hypertextovost. Co to znamená? Je to jednoduché. Představte si pavučinovou síť. Jednotlivá vlákna sítě tvoří propojené dokumenty, a to právě prostřednictvím hypertextových odkazů (hyperlinků). Na ty potom můžeme kliknout a dostat se na příslušnou stránku s informacemi.
Princip je podobný listování v knize, jen v tomto případě jednotlivé stránky nemusí být uspořádané lineárně. Právě díky hypertextovému propojení dokumentů je možné vytvořit odkazy na stránky z celého světa a využít tak všechny dostupné učební materiály, které jsou přístupné na internetu.
Nástroje distančního studia
Protože distanční vzdělávání představuje „studium na dálku“, nemusí být učitel a student na tom samém místě. V tomto případě však spíše hovoříme o tutorovi jako o učiteli daného studijního předmětu. Samozřejmě je tu ale možnost konzultací – nejčastěji videohovorem. Studenti následně průběžně posílají dohodnuté výstupy své práce (testy, projekty, eseje…).
Tutor hodnotí své studenty průběžně, a to na základě projevené aktivity nebo podle důslednosti plnění termínů odevzdávání prací. Samozřejmě, nejvíc se zohledňují výstupy a kvalita vypracovaných zadání a dosažených výsledků v online testech. Koncové hodnocení studenta se dělá převážně formou závěrečné distanční zkoušky.
Elektronická komunikace a proces výuky mezi tutorem a studenty probíhá nejčastěji následujícími formami:
- prostřednictvím edukačního portálu EduPage,
- prostřednictvím sociálních sítí,
- prostřednictvím e-mailové komunikace,
- využíváním různých aplikací – např. Zoom, Google Classroom, Microsoft Teams…
Jejich volba a konkrétní výběr studijní aplikace závisí na vedení školy, případně je tutorovi v tomto směru ponechaná volná ruka.
Věděli jste, že…
… mezi distančním a online vzděláváním je rozdíl? Online vzdělávání se obvykle používá ve formě poskytování obsahu kurzů pro studenty, kteří jsou součástí distančního vzdělávání. Naproti tomu distanční vzdělávání vyžaduje vždy dvě zúčastněné strany – vzdělávací instituci a studenty.
Základní školy
V důsledku právě probíhající koronakrize byly nucené přejít na distanční vzdělávání i základní školy. Tady je však často problém, protože jak jsme už v článku zmínili, tato forma vzdělávání je vhodná hlavně pro starší studenty. Mladší žáci nejsou disciplinovaní v té míře, aby distanční forma dosáhla žádoucího efektu. Potřebují osobnější přístup a přímý kontakt učitele ve výukovém procesu.
Například školní zadání se často neodevzdávají včas a někdy má žák problém pochopit zadanou úlohu. Proto na základních školách jde pouze o dočasné řešení vzniklé nepříznivé situace. Vzhledem k menší efektivitě výuky je důležité, aby základní školy promyšleně vypracovaly usměrnění a harmonogram distančního studia.
V učebním procesu jednotliví učitelé k předmětům připravují a posílají materiály na studium, a to prostřednictvím výukových portálů – například bezkriedy.sk. Výukový portál také slouží pro přímou komunikaci učitele se žáky. O studijních výsledcích žáků následně informují učitelé rodiče prostřednictvím internetové žákovské knížky.
V žákovské knížce se také oznamují plánované změny a novinky v distančním vzdělávání na základní škole. Pozvánky na online hodiny se řeší pomocí už zmíněných multimediálních aplikací.
Závěr – budoucnost distančního vzdělávání
V současnosti žijeme v době, v níž se neustále v pracovní oblasti rychlým tempem zvyšuje konkurence. Ustavičně rostou požadavky na stále větší množství oborů a zaměření. Pracovní trh si navíc žádá stále užší specializaci různých expertů. Právě proto je v distančním vzdělávání možné řešení do budoucna. Je dostatečně flexibilní, liberální a s velkou mírou individuality studia.
Co je také podstatné, distanční vzdělávání šetří lidské a přírodní zdroje. Stejně důležitá je i úspora času a financí, hlavně ve spojitosti s vyhledáváním studijních materiálů. Díky obrovským možnostem internetu jde proto o ideální způsob komunikace a studia na dálku, dokonce i na mezinárodní úrovni.
Stále jsou tu ale jistá omezení. Velkým nedostatkem je hlavně menší intenzita sociálních kontaktů než při prezenční výuce. Právě sociální klima se významnou měrou podílí i na studijních výsledcích, hlavně u mladších žáků. Slabým místem je i prověřování vědomostí a reálné studijní hodnocení jednotlivých studentů. Dá se jen těžko ověřit, zda student pracuje samostatně a v reálném čase.
V budoucnosti proto distanční vzdělávání bude vyžadovat zlepšení vnitřní zodpovědnosti a poctivého přístupu studentů ke zkouškám. Ze strany učitelů a škol zase používání sofistikovanějších nástrojů na kontrolu a hodnocení žáků. Jen v tom případě přinese distanční vzdělávání požadovaný efekt.
